O Vesmíru a víře

Vesmír, nádherné místo nad Deštném, co mě každým mým příjezdem něčím hezkým překvapí! :-)

Poprvé to byl trochu šok - přijeli jsme na úplně cizí místo a všichni ti cizí lidé (konkrétně Pepa a Pája) nás vítali, jak kdybychom se znali od malička... trochu zmatená vším tím novým, tolika lidmi, které jsem neznala a přesto to vůbec nevadilo, jsem tam zažila skvělé podzimky! Poprvé si uvědomila, že chodit v neděli do kostela není jen rituál zavedený věřícími rodiči, že se s vírou nepotkávám jen na náboženství, v neděli a při modlitbě a že jsou i stejně staří lidé, kteří jsou na tom stejně - také chodí v neděli do kostela, modlí se a prostě věří! Byla jsem překvapená, že jsou tak fajn, tak milí, bez jakékoli přetvářky a že tou vírou žijou... Naši mě naučili se modlit - věděla jsem za co děkovat, prosit, co jsem ten den udělala špatně...mamka nám občas četla z Bible, každý týden jsme chodili do kostela.... ale nedošla jsem až k tomu, že se dá vírou i žít! (Nechci tím ale říct, že by naši něco udělali špatně, asi jsem na to musela přijít sama)

Že se vírou na Vesmíru žije, to nemusím ani psát... Bylo to nádherné! Konečně jsem si uvědomila, proč ty lidi do kostela chodí, proč se rádi modlí a vůbec, proč jsou takoví! Vyřešilo se mi tou dobou plno otázek a nejistých odpovědí, kdy jsem váhala a pořádně si neuměla odpovědět. Moc děkuju Vesmíru, všem týmákům i Tomášovi, protože až tam jsem si uvědomila, že chci věřit, že opravdu nejsem (ač se to na první dojem zdá) ničím omezována a že je to velký klad a ne jen nějaký titul, kterým se honosí člověk, který navštěvuje mše... Díky Vesmíru jsem se rozhodla, že opravdu chci jít k biřmování, že Pán pro mě existuje, existovat bude a že chci vírou žít taky...:-)